DBLOG BY DOMINIKA

úterý 8. září 2015

HOW I STARTED WORKING ON MY ABS (WHICH I STILL DONT HAVE :D)


Každý někde začínáme. Pravda, za kterou se teď postavím. Začínáme s dietami, se vzděláním. S tím, být lepší já. Začínáme také s lepším sebepoznáním, začínáme dělat to, co nás baví. Začínáme život s polovičkou, se kterou zestárneme a taky si začínáme v nějaké momenty uvědomovat, co jsme kdy udělali špatně a chceme být jiní. Začít být lepší.

Dnešní článek bude o začínání cvičit. Konkrétně o tom, jak jsem na tom byla před pár lety já. 

Než úplně začnu mluvit o fitness, chtěla bych zmínit, že jako malou mě rodiče přihlašovali na všechny různé sporty a tanečky. Prošla jsem si tenisem, taikwondem, baletem, gymnastikou, aerobikem, zumbou, heatem, thai boxem a závodně jsem několik let tancovala jazz a moderní balet. Bylo to na takové úrovni, že jsme jezdili do USA a Kanady na Mistrovství Světa. Několikrát jsme se umístili :). Tímto jim za to MOC MOC MOC MOC děkuji. Pokud tedy plánujete mít děti, mějte ty sportovní. Ulehčíte jim život :)

Bylo to období začátku školního maturitního roku. Vánoce. Začala jsem si uvědomovat, že to jak vypadám, je hrozný a že bych s tím měla něco dělat. Taťka tomu taky dost přidal, neustále mi připomínal, že tady a tam mi to přetéká. Všechno mě tak nakoplo, že jsem si řekla ''takhle to dál nejde, musím začít něco zase dělat''. Jenže jsem to odkládala a odkládala... V tomto ročníku není čas, učím se na maturitu... Bla bla bla bla bla bla. Teď vím, že bych si ve fitku krásně odpočinula a že to jen byly výmluvy.

Nechala jsem to být a hned po maturitě jsem na to vlítla. Nevyčítám si, že jsem začla později. Důležité bylo začít. Kdy, to už bylo (docela) fuk :). Cvičit jsem ABSOLUTNĚ neuměla. Ve fitku jsem si nevěděla rady. Neměla jsem tam žádný kamarády, o to to pro mě bylo těžší. Jen co prošla nějaká hezká holka, hned jsem si připadala strašně ošklivě a má motivace "cvičit" byla hned pryč. Proto jsem trávila veškerý čas na běhacím páse. No nějaké plus to mělo - vypracovala jsem si alespoň nějakou fyzičku.

Nic jsem tedy neuměla. Neměla jsem ponětí, na co všechny ty stroje jsou, názvy svalů mi taky nic neřikalo a představa cvičit s osou byla pro mě velký křížek a mission impossible. Nic jsem ale neřešila, nevzdala to a navštívila jsem snad VŠECHNY studiové lekce (myslím tím doopravdy všechny :D!), často jsem tam vydržela i tři hodiny. Zumba, aerobic, pure pump, břišní buchty, bosu, různá posilovací cvičení pro ženy a byla jsem přesně ta, která se bála si vzít o kilo těžší činku, abych náááááááhodou nevypadala svalnatě jako chlap. Takhle nějak jsem to dělala rok. Výsledky? Zhubla jsem. Ale aby ne, když jsem předtim čtyři roky nic nedělala. 

Po nějakém čase se u nás objevily i kruhové funkční tréninky, ve kterých jsem se našla a které mě neskuteně naučily. V tu dobu jsem také najela na paleo stravu & posilování s těžkými váhami (na které mě naučil spolužák). A když se teď na sebe podívám, vidím svaly. Ale né ty chlapské. Mám obrovskou sílu. Mé tréninky jsou většinou do hodiny dlouhé (pokud nejedu čistě jenom nohy&zadek), končim úplně vyřízená a celá durch. Narozdíl od dam, co dělají jen zumbu, jsem schopná udělat angličáky na jedné noze jak nic, udělat 90 snatches s 22 kilovou osou za workout, dobíhám tramvaje s úsměvem (protože ve fitku po večerech sprintuji) a všude chodím pěšky (vím, že tím se spaluje tuk nejlépe). Pánský klik jsem předtím neudělala ani jeden. Teď jich dám několik. Jediné, co mi stále dělá problém je přítah na záda.. Ach jo..

Mimo teda skvělý pocit, dobrou náladu, zdravou závislost, svaly a tím změnu postavy, mi cvičení také přineslo miliony prostěžovaných hodin, jak mám vše namožený. Taky jsem se díky tomu xkrát nevyspala a párkrát jsem se pohádala doma s mums ''proč jdu zrovna teď cvičit'', nechápala, jak moc je pro mě cvíčo důležité, teď už to ale ví a je vše all clear. :))

Milionkrát jsem říkala, jak už nemůžu. Nikdy jsem ale neřekla, že končím. 

Rozdíl mezi mnou a ostatními je ten, že já chodím cvičit, protože chci. Ne protože musím.

23 komentářů :

  1. Domi,

    parádní článek, moc za něj děkuju! Prožívám teď něco podobného...na střední jsem hodně cvičila, pak jsem toho musela ze zdravotních důvodů na nějakou dobu nechat...a přibrala...pak jsem najela do podobných kolejí jako ty...vyzkoušela jsem snad všechny lekce, které existují ale výsledek byl téměř nula...

    Teď jsme s přítelem objevili skvělé dva trenéry, kte4í cvičí úplně jinak. Vnímají na čem je pptřeba zapracovat a ví jak ma to... Komečně js našla něco a někoho, kdo mi fakt na 100% sednul... A vím co dělám a proč to dělám...a to je to důležité

    P.S.: S tím "blbým" pocitem u cvičení, když vidím fakt pěknou holku to mám aktuálně stejný...a nemám ten pocit ráda...protože vím, že srovnávat se je blbost :-D

    Krásný večer, Jitka

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělý článek :) Dlouho tě sleduji na insta, ale teď jsem po dlouhé době zašla an tvůj blog a moc se mi líbí jak píšeš, tak nějak přirozene :) Jen tak dál!

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělý článek, taky chodím ráda cvičit. Ten pocit potom je k nezaplacení. Kdybych se cvičením začínala, tak by mě tento článek krásně namotivoval. =)

    OdpovědětVymazat
  4. Úžasný článek! Jsi velká inspirace ❤️

    OdpovědětVymazat
  5. Poslední dva řádky? Pravda, kterou by si měl KAŽDÝ PŘI VŠEM uvědomit aneb jet pořád na 110 % :D :)

    OdpovědětVymazat
  6. Krásně napsané a určitě motivující. Vídím to stejně, chodila jsem 5 let na atletiku a běh není nic, do čeho bych se musela vyloženě nutit. Podle mého je sport nejlepší věc pro hlavu. Vždy, když mě něco štve, jdu si zaběhat. A nejlepší je, že čím víc chodíš cvičit nebo běhat, tím víc máš energie a cítíš se svěže.

    OdpovědětVymazat
  7. Úžasnej článek a úplně souhlasím :) Nemáš nějaký fotky, jak si vypadala dřív.. Jsem zvědavá, protože teď je to paráda!!!

    OdpovědětVymazat
  8. Úžasně jsi to napsala, souhlasím s tím :)

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Domi, chodíš cvičit každý den? Dáváš si i cardio? Děkuji za odpověd :) jinak moc hezky napsané

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cardio nene, jen čas od času, když mám chuť, tak spinning :) A chodím cca 3-4 týdně :)

      Vymazat
  10. Skvělý článek! Bez pravidelného cvičení si život také nedokážu představit, lidé si myslí, že je to bude akorát vyčerpávat ale alespoň já to tedy mám úplně naopak, krásně mě to nakopne do další práce :)

    OdpovědětVymazat
  11. Krásný článek :) !
    Já byla už odjakživa sportovní dítě které nevydrží v klidu sedět,rodiče hodně sportují a ke sportu mě vedou, vyzkoušela jsem úplně všechno, od discotanců,přes aerobic,až po hasiče :D.
    Po přestupu na gympl jsem chtěla zhubnout ,bylo to období kdy jsem byla hodně líná a celkem "objemná" :D a všechny holky ve třídě jsou hrozně sportovní a namakaný,začala jsem běhat a zdravěji jíst ,pak to ale nabralo špatný spád a já měla dost velké problémy s jídlem,psychikou a váhou, ted po roce jsem si ale díky svým přátelum a rodine kteří mě podporují, vše uvědomila, začala hodně,kvalitně zdravě jíst,zkoušet nové recepty ,znova chodit na moderní tanec,balet,posilovat a hlavně znovu objevila běh - nyní můj nejoblíbenější sport, jsem na něm úplně závislá,trpím když alespoň třikrá týdně nevyběhnu na alespoň hodinku .D ! Ale hlavně je sport jedna z věcí která mě dělá šťastnou :).
    Promin že se ti sem tak vypisuji,doufám že to dává alespoň trochu smysl :D !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo, vůbec ne!

      Úplně tě chápu... i s tou psychickou! Mám radost, že už je vše v pořádku, jen tak dál :))

      Vymazat
  12. A nechceš sem hodit fotku z maturitního období? Ať máme představu :-) "zvědavec, promiň"

    OdpovědětVymazat
  13. Pěkný článek :) Začátky jsou vždy těžké a různorodé, všichni se tváříme jak vystrašené ovce, ale výsledky a posuny pak a za to stojí :) Cvičení je svým způsobem závislost, která naopak nabíjí spoustou energie :) Jsem strašně ráda, že jsem cestu k fitness objevila a nesedím celé dny jen doma na prdeli.

    OdpovědětVymazat
  14. Joo, přesně takové mám pocity se začátky :-) Začla jsem cvičit tak před půl rokem a byla jsem a stále jsem celkem ztracená, jelikož naše fitko je opravdu velké a najdete tam vše.. Bála jsem se chodit na ty věci, jelikož jsem neměla ponětí, co s nimi mám dělat a že bych to naaahodou dělala zle a někdo by se mi smál.. No potom se to krapet změnilo a ted jsem si mnohem jistější! Snad se to bude zlepšovat čím dál více a jednou to bude brnkačka :-) Ty ses Domi jak naučila pracovat se všemi stroji? Někdo pomohl nebo vše sama? :-)

    my-innercare.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  15. Joo, přesně takové mám pocity se začátky :-) Začla jsem cvičit tak před půl rokem a byla jsem a stále jsem celkem ztracená, jelikož naše fitko je opravdu velké a najdete tam vše.. Bála jsem se chodit na ty věci, jelikož jsem neměla ponětí, co s nimi mám dělat a že bych to naaahodou dělala zle a někdo by se mi smál.. No potom se to krapet změnilo a ted jsem si mnohem jistější! Snad se to bude zlepšovat čím dál více a jednou to bude brnkačka :-) Ty ses Domi jak naučila pracovat se všemi stroji? Někdo pomohl nebo vše sama? :-)

    my-innercare.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No měla jsem kámoše... Ale časem když tak nějak víš jak cvičit, tak na to přijdeš)))) Ale stroje nejsou tak super, cvič s vlastní vahou, to je lepší a stačí to bohatě :)

      Vymazat
  16. Ahoj Domí, je to trochu otázka na tělo, ale kolik měříš a vážíš. Jsi můj vzor a chci dosáhnout zhruba tvých tvarů. Jinak moc inspirující článek! :) Děkuji Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Váha je relevantní, to víš že jo? :D Mám 161 a vážím 56kg :)

      Děkuju :)

      Vymazat
    2. Jasné to vim! :) taky říkám tvarů, ne váhy!
      Děkuji moc!

      Vymazat